Autor: Nikita Rjaško
Škola je vězení
I když snad všichni tvrdí opak, některé vlastnosti škol jsou více vězeňské než naopak. K této myšlence mě vede následujících 5 znaků:
- První znak je povinnost – člověk může odejít z drtivé většiny vztahů, např. zaměstnání, manželství, členství ve sdruženích. Jediná místa, která nemůže opustit, jsou vězení (případně i povinná vojenská služba) a základní škola.
- Druhý znak je přesný rozvrh, který si děti samy neurčily – musí se podřídit aktivitám, které po nich škola požaduje, mají přesně stanovenou dobu, kdy se učí a kdy mají volno, a pokud tyto bloky nedodržují, budou potrestány.
- Třetí znak je přítomnost a vynucování autority, učitele – výuku řídí učitel, hodnotí výkony a chování dětí, bez jeho dovolení děti nesmí odejít na záchod.
- Čtvrtý znak je model pásové výroby – výuka je zpravidla navržená tak, aby v každé fázi (třídě) přidala nějaké znalosti, aby byl žák „úplný“
- Pátý znak je věkové rozdělení – třídy jsou rozdělené po letech, výjimečně v nich jsou děti lišící se o 2 roky a více. To jednak narušuje spoustu přirozených mechanismů, kterými se děti dobře učí. Hlavně ale vytváří prostor pro šikanu, protože vzniká prostředí s velkým rozptylem, který nemůže nikdo starší ve skupině kompenzovat.
Samozřejmě je možné polemizovat „co je vlastně přesně vězení“, ale je velmi pravděpodobné, že si člověk rozdílnou definici povinné školní docházky a vězení neobhájí.
Školní vězení je ale potřebné
„Dobře, možná se tedy škole může v určitém smyslu říkat ‘vězení’, ale je finále zlepšují kvalitu života dětí, které jí projdou.“ Možné argumenty pro zachování povinné školní docházky jsou:
- Povinná školní docházka zajišťuje, že každé dítě bude mít podobnou míru vzdělání, a tím pádem i podobné šance na úspěch v životě. – Takový efekt se zatím jednoznačně neprokázal.
- Pokud by školní docházka nebyla povinná, rodiče by své děti mohli zanedbávat atp., a nikdy by se na to nepřišlo. Tím, že musí své děti posílat do školy, se tyto problémy mohou podchytit. – To je validní argument, je ale otázka, jestli počet zachráněných dětí dokáže převážit omezení svobody všech dětí a rodičů, kterých by se povinná školní docházka týkala.
- Nutnost všeobecného přehledu – Tohle je jeden z neomílanějších, ale zároveň nejvíce absurdních argumentů. „Všeobecný přehled“ není nikde definovaný, čistě objektivní výpis znalostí, které by člověk měl znát. Závisí vždy na cílech, které si zvolí. Není ani dokázané, že vede k většímu úspěchu v pozdějším životě. V tomto smyslu je tedy všeobecný přehled spíš indoktrinací.
- a tak dále…
Je taky na místě zmínit, že diskuze o povinnosti školní docházky není jen v rovině pozitivních přínosů nebo jejich absence, ale je důležité neignorovat i její negativní aspekty. Např. existuje korelace mezi obdobím školní docházky a výskytem sebevražd.1 Pozor: Korelace neimplikuje kauzalitu – zvýšený počet sebevražd ve školním období neznamená, že je nutně na vině povinná školní docházka. I tak je to ale signál, nad kterým nemůžeme bezmyšlenkovitě mávnout rukou.
Školní vězení je nežádoucí
Existuje samozřejmě spoustu důvodů, proč je povinná školní docházka vnímaná jako nežádoucí, nebo i vyloženě škodlivá. Mezi ně patří:
- Samotná povinnost – Čím dál více je zastávaná svoboda volby. Člověk by neměl být nucený dělat něco, co nechce, i kdyby to mělo mít prokazatelně pozitivní účinek (což povinná školní docházka nemá). Stejně jako neposíláme lidi do vězení za to, že kouří nebo dělají jiné škodlivé věci (u drog děláme zatím výjimku), je stejně absurdní posílat děti do škol, i když nechtějí.
- Indoktrinace znalostí a hodnot – I kdyby nechtěná, nic to nemění na tom, že přítomná je. Není výjimkou, že školní osnovy vynechávají fakta, která neshledávají „dostatečně relevantními“, i když obecně relevantní jsou. Není to náhoda, jelikož je vzdělávání povětšinou uzavřený systém, kde je vstup výrazně omezený, a proto je velká pravděpodobnost, že se v něm budou pohybovat lidé s podobnými vlastnostmi a názory.
- Nedostatečná příprava na život – Žádní dva lidé nejsou stejní, a to se vztahuje i na vzdělání. Není ani důvod si myslet, že by tomu mělo být jinak. Neplatí, že stejná cesta pomůže tomu, aby každý našel svůj talent apod., naopak je ochuzuje o drahocenný čas, který mohli věnovat tomu, co sami považují za důležité. Striktní režim už ani často neodpovídá budoucímu pracovnímu režimu, takže ani argumentace v tomto duchu není platná.
Závěr
I když je Samostuduj zaměřené hlavně na studenty, kteří se s některými body už nesetkají, je důležité připustit, že i jejich předchozí zkušenosti se vzděláváním je ovlivňují do budoucna. Je důležité nepřehlížet, jakým „vzděláváním“ si prošli a nezmenšovat jejich zkušenost jen proto, že jsme se už přes ni sami přenesli. Naopak je vhodné jim věnovat čas a porozumění, aby mohli znovu objevit chuť ke vzdělávání a odvahu pro to, ho vzít do vlastních rukou.
Zdroje
- Inspirace: Peter Gray – Svoboda učení (Freedom to Learn)
Podpořte projekt
Děkuji, že jste dočetli tento příspěvek až do konce. Pokud se vám líbil, zvažte prosím příspěvek (i třeba jen 10 korun). Tento projekt nemonetizuje uživatele pomocí reklam, nesleduje je pomocí analytických nástrojů ani neprodává jejich data, je tudíž závislý na dobrovolných příspěvcích.
V případě, že byste chtěli přispět, ale ani jedna metoda by vám nevyhovovala, napište nám a pokusíme se najít cestu.
Bankovní QR platba
Číslo účtu: 264441993/0600 | VS: 1
Kč