Autor: Nikita Rjaško

Úvod do samostudia

Zdravím, tohle je první díl mého seriálu o samostudiu, ve kterém se budu věnovat jeho představení. Pokusím se vysvětlit, co si pod samostudiem představuji, proč by mělo být normální ho zvažovat jako legitimní variantu, proč si samostudium vybrat místo studia na vysoké škole, a nakonec srovnám formální vzdělávání právě oproti samostudiu.

Co je to samostudium?

Každý si pod samostudiem představuje něco jiného, já se ale pokusím představit tu svou, abych předešla případným zbytečným zmatkům. Samostudium bych definovala jako vzdělávání se mimo rámec formální instituce, jako jsou např. školy. Můžou to být ale i jiné akreditované instituce, které mají za úkol poskytovat vzdělání. Vnímám ho jako alternativu ke klasickému školství, které v dnešní době vnímám pro svoje potřeby jako nedostatečné. Taky ho vnímám jako základní možnost, kterou by si měl mít každý právo vybrat, aniž by byl za jeho výběr souzený, ostrakizovaný a jinak znevýhodňovaný.

Většina vzdělání po absolvování škol se nám dostává právě nějakou formou samostudia. Jen málokdo je „věčný student“, který většinu svého života stráví studiem na vysokých školách. Učení obecně je nikdy nekončící proces, stejně jako cvičení nebo dýchání, a takové učení bych lépe nazvala jako „celoživotní učení“. Pokud se budeme učit celý život, je výhodné si osvojit dobré a udržitelné strategie, ze kterých můžeme čerpat celý zbytek života, k nim ale podrobněji později.

Výhody a nevýhody samostudia

K největší výhodě samostudia rozhodně patří svoboda, konkrétně svoboda volby, co se týče obsahu, formy a délky vzdělání. Samostudium poskytuje člověku pocit kontroly a odpovědnosti, mnohem pevněji propojuje jeho činy s jeho výsledky, které jdou na vrub hlavně jemu, ne nějaké autoritě.

V dnešní době je samostudium relevantní hlavně proto, že díky rozvoji internetu jsou k dispozici skoro každému kvalitní informace, ze kterých může čerpat. Existuje spoustu kurzů zdarma Navíc kvůli tomu, jak rychle se některé obory vyvíjejí, je důležité mít k dispozici co nejaktuálnější informace a lektory, kteří tyto informace využívají a dokáží je co nejlépe předat a vysvětlit. To může být ve formálních systémech problém.

K nevýhodám této svobody ale patří (momentální) nedostatek informací u více kvalifikovaných oborů a absence kvalifikované zpětné vazby. Dále nutnost velké sebedisciplíny a motivace, absence diplomu nebo jiného potvrzení o vzdělání, i když si ale myslím, že tyhle problémy ve skutečnosti problémy nejsou, jsou jen symptomem momentálního nastavení systému.

Taky může být, minimálně ze začátku, náročné pro ty, kteří byli celý život zvyklí na strukturovaný styl učení. Je ze začátku těžké si řídit vlastní vzdělávání, ale stejně jako u ostatních dovedností, čím víc ji člověk dělá, tím lepší v tom je.

Škola vs samostudium

Samostudium je oproti školnímu systému diametrální posun. Rozdíly jsou samozřejmě v samotném vedení výuky, ale i v jejím obsahu a kvalitě. Ve škole je žák/student v podstatě pasivní účastník, který dochází na hodiny a prokazuje pomocí testů, že látku ovládá. Efektivita a kvalita tohoto typu vzdělávání je přinejmenším pochybná, v horším případě může být i škodlivá.

Chtěla bych ještě dodat, že nejsem obecně proti školství obecně. Jsem proti momentálnímu, českému školství, vedenému státem. Samozřejmě jsou velké rozdíly mezi různými stupni, tj. základní, střední a vysokou školou, podle mě se ale těchto obou principů drží všechny, i když v jiné míře. Je ale potřeba oddělit základní i střední školu od vysoké školy, protože podmínky, nároky a fungování se na nich značně liší od fungování na VŠ.

Taky je potřeba zdůraznit roli incentiv. Ve školství je ceněná konformita k autoritě, zatímco v samostudiu, nebo obecně na trhu, jsou rozhodující ty věci, které samotný člověk pokládá za důležité. Školství se tedy schyluje spíš ke strnulosti, zatímco samostudium se hbitě přizpůsobuje potřebám, ať už jsou jakékoliv.

Co je špatně na vysokých školách?

Předem říkám, že jsem na vysoké škole (zatím) nestudovala, proto je možné, že se v něčem budu plést. Zároveň jsem si vědomá i té možnosti, že různé školy můžou mít jiná pravidla. Co mi ale konkrétně vadí na vysokých školách?

Žádný z těchto problémů se v samostudiu neobjevuje. Pokud se student nerozhodne pro studium s učiteli, kteří by trvali na pevném rozvrhu (což mi nepřijde moc pravděpodobné), má svobodu v tom, kdy začne, jak moc se bude učit, kolik znalostí si osvojí, kdo nebo co ho bude učit, a jak bude vyhodnocovat svůj úspěch při učení, tedy pokud bude chtít.

Úspěšní lidé, kteří samostudovali

Co se týče samostudia, existují příklady lidí, kteří i přes absenci formálního vzdělávání dokázali vybudovat věci, které změnily svět. Tím rozhodně nechci říct, že absolventi vysokých škol nedokáží tyto věci udělat taky, jen chci popřít zaběhlý narativ, že k úspěchu je potřeba formální vzdělání.

Příkladem může být třeba Elon Musk nebo Steve Jobs, ale i Franz Kafka. Všichni tři si osvojili znalosti a dovednosti sami, mimo univerzity. Je fér říct, že Musk a Kafka absolvovali vzdělání v odlišných oborech, takže zkušenosti získané při studiu mohli uplatnit v jiných oblastech.

Závěr

Doufám, že jsem vám alespoň trochu osvětlila, co samostudium je v mém pojetí a snad vás moje myšlenky nějakým způsobem obohatily, i kdyby to mělo být jen „semínkem pochybnosti“. V dalších dílech se chci věnovat už konkrétním tématům spojeným jak se samostudiem, tak i se školstvím, protože obě témata jsou úzce propojené.

Podpořte projekt

Děkuji, že jste dočetli tento příspěvek až do konce. Pokud se vám líbil, zvažte prosím příspěvek (i třeba jen 10 korun). Tento projekt nemonetizuje uživatele pomocí reklam, nesleduje je pomocí analytických nástrojů ani neprodává jejich data, je tudíž závislý na dobrovolných příspěvcích.

V případě, že byste chtěli přispět, ale ani jedna metoda by vám nevyhovovala, napište nám a pokusíme se najít cestu.

Bankovní QR platba

Číslo účtu: 264441993/0600 | VS: 1

Bankovní QR kód

Kč